0

SARDINIE TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI A TIPY PRO GURMÁNY

Aktuality
SARDINIE TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI A TIPY PRO GURMÁNY

SARDINIE TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI A TIPY PRO GURMÁNY

11.5.2017

Sardinie je druhým největším italským ostrovem na jihozápadě Itálie ve Středozemním moři. Leží na půli cesty mezi Evropou a Afrikou. Na severu je od francouzské Korsiky oddělena Bonifáckým průlivem. V předhistorické době byl tento ostrov obydlen kmeny, které byly příbuzné s Ibery ve Španělsku. Mluví se zde kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou. Tradici je pěstování korkového dubu a olivovníků. Sardský olej je převážně zlatožlutý s jemnými tóny zelené. Vyniká výraznou ovocnou vůní a intenzivní chutí.

Najdeme zde smaragdově průzračné moře s bohatým podmořským životem. Sardinii se často říká smaragdový ostrov.

Ostrov je obklopen řadou menších či větších ostrůvků, kdy mezi jedny z nejznámějších patří souostroví La Maddalena se svými úchvatnými plážemi se zlatavým či jemným bílým pískem. nádhernou růžovou pláž najdeme na ostrůvku Budelli. Ostrov Tavolara ležící jižně od Olbie patří naopak mezi ty se strmými útesy, spoustou zátočin přístupných jen po vodní hladině.

Po stránce ubytování Sardinie nabízí snad úplně vše, co se dá nalézt ve Středomoří. Nádherné bělostné pláže se táhnou až po Costu Smeraldu neboli Smaragdové pobřeží, nejznámější část Sardinie. Oblast v okolí zálivu Golfo Aranci nabízí nejen klidná romantická zákoutí, ale i rušnější místa s bary, výtečnými restauracemi či sportovními centry s možností půjčení vybavení k potápění, windsurfingu i vodních skútrů. Určitě si nenechte ujít nádherný východ či západ slunce, kdy na vodní hladině se odrážejí nejen sluneční paprsky, ale i skály vystupující z moře.

 

TURISTICKÉ ZAJÍMAVOSTI

NURAGHY- Od turisticky zalidněného pobřeží je to do liduprázdných hor ve vnitrozemí Sardinie jen pár kilometrů, přesto jde o dva úplně odlišné světy. A výprava za tajemnými nuraghy  vám přinese  jedinečné zážitky. Tyto kamenné věže vysoké 12-20 m převážně kuželovitého tvaru byly postaveny z balvanů nespojovaných maltou. Po celé Sardinii se v různém stadiu celistvosti dochovalo snad 7 000 nuraghů. . S jistotou je vědecky určeno jen jejich stáří, tzv. nuraghská civilizace obývala Sardinii v období mezi 19. a 8. stoletím před Kristem.

Není však jasné a možná nikdy nebude, odkud stavitelé nuraghů na Sardinii přišli, ani jak tito lidé žili. A rovněž se neví, k čemu nuraghy sloužily – možná se v nich bydlelo, mohly to ale být obranné pevnosti nebo něco úplně jiného. Lidé nuraghské kultury totiž nezanechali žádné písemné památky a tak jejich doba nejspíš zůstane navždy obestřena tajemstvím. Nejznámější nuraghskou lokalitu představuje Su Nuraxi u obce Barumini na jihu střední části Sardinie. Ta je zapsaná na seznamu světových památek UNESCO.

Santissima Trinitá di Saccargia - románská bazilika, ležící na severozápadě Sardinie, asi 15 km od města Sassari. Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných pisánsko-románských kostelů, které lze v Sardinii vidět a jedna z nejkrásnějších církevních staveb na Sardinii. Byla vybudována v toskánsko-lombardském slohu. Ke stavbě bylo použito kvádrů černého čediče a bílého vápence, které vytvářejí zajímavé, avšak pro tyto objekty typické, černobílé ornamenty. Například krásně zdobené průčelí. Zádumčivá románská bazilika se nalézá uprostřed osamělé pláně a při příjezdu působí na člověka trochu jako zjevení.

Jeskyně najdeme zejména ve vápencovém pohoří Supramonte. Jsou zde pozůstatky vesnice z doby nuragské. . Přes třicet let zde probíhal výzkum, při kterém byly nalezeny nejstarší pozůstatky lidské přítomnosti na Sardinii a na středomořských ostrovech, patřící do období od paleolitické doby ke starodávné bronzové době. Kromě objevu přítomnosti člověka, zde byly nalezeny stopy pravěkého jelena z doby před 30-ti tisíci lety.

Cagliari – hlavní město Sardinie  bylo obydlené od 2. tisíciletí př. n. l. Zabírá výhodnou polohu mezi mořem a úrodnou planinou a je obklopeno dvěma močály (které zajišťovaly ochranu před nepřáteli z vnitrozemí) a je v blízkosti vysokého a zalesněného pohoří (kde se obyvatelstvo mohlo schovat v případě nutnosti). Pozůstatky prehistorického osídlení byly nalezeny na Monte Claro a u Cape Sant'Elia. Nejstarší část města, čtvrťMarina a čtvrť Casteddu, se nachází severně od přístavu. Nábřeží u přístavu tvoří široká třída Via Roma, v jejímž čele stojí paláce s arkádami z 19. st. Stoupáme-li od Via Roma mírně vzhůru, dostaneme se do uliček čtvrti Marina. Čtvrť je plná restaurací a tratorií, nejvýznamnější památkou zde je renesanční kostel S. Agostino. Ulice Via G. Manno odděluje čtvrť Marina od Casteddu (starého města, také Castello). Zde jsou nejvýznamnější stavby ve městě. Ve střední části, na východě, se nachází katedrála ze 13. st. Průčelí chrámu je z roku 1933 a je napodobeninou dómu v Pise. 

Za návštěvu stojí Národní archeologické muzeum (Cittadella dei Musei) s prehistorickými a antickými nálezy ze Sardinie. Dvě stě metrů severovýchodně od muzea najdeme amfiteátr (Anfiteatro Romano) z 2. st., který v současné době slouží jako přírodní divadlo. K dalším významným památkám ve městě náleží především raně křesťanský kostel San Saturno z 5. až 6. st., nejstarší sakrální stavba na Sardinii.

 

NA ČEM SI POCHUTNAT

Hlavním zdrojem potravy je chléb,sardinský chléb je spojen s dávnými tradicemi života na jedné straně a náboženskými obřady a slavnostmi na straně druhé. Různé oblasti ostrova mají svůj vlastní chléb.

Sardinský chléb pane carasau, který dlouho vydrží, je nuorského a logudorského původu a odpradávna ho zakusovali pastevci k jejich pokrmům, když pobývali delší dobu mimo domov. Z těsta z pšeničné mouky, semoly, kvásku a vody se vypracuje tenké listové těsto kulatého tvaru, které se peče v cihlových zvonových troubách. Rozpečené a s kapkou oleje a špetkou soli se jmenuje pane guttiau.

Pane frattauje tradiční křupavý tenký chléb, který se naskládá na sebe jako lasagne a plní jehněčím masem, rajčaty, sýrem a vařenými vejci.

Těstoviny měly v sardinské tradici odjakživa velký význam. Typický pokrm jsou is malloreddusa sa campidanesa „gnocchize semolyv rajčatové omáčce s čerstvou klobásou a posypané sardinským strouhaným sýrem pecorino.

Těstoviny z bramborové moučky ve tvaru více či méně tlustých kouliček, kterým se říká fregula, jsou součástí receptů různých pokrmů s dary moře. Podávají se ve vývaru z mušlí nebo z berana, a nebo jen jednoduše posypané sýrem pecorino (fregula incasada).

Specialitou jsou culurgionis, ravioli plněné brambory ve tvaru obilného klasu.

RYBÍ SPECIALITY

Rybáři na Sardinii nikdy nelovili ryby na širém moři. Vždy je lovili v rybnících, kterých je na ostrově velký počet.

Sardelská rybí polévka s rajčaty a opečeným chlebem.

Čerstvé sardelky s pikantní náplní zapečené se sýrem a chlebovými drobky.

Můžete ochutnat vynikající langustu na katalánský způsob. Při pobřeží Oristana, kde se nachází velké množství rybníků a sádek, můžete ochutnat merca, typický pokrm z vařeného cípala ochuceného slanomilnou bylinou slanorožcem, do kterého se přidávávají podle libosti solené lisované jikry cípala. Jí se nakrájený na plátky s olejem nebo nastrouhaný rovnou na špagety.

Nemůžete opomenout ochutnat pečeného úhoře a výborné solené lisované jikry z tuňáka.

Moučníky se připravují z listového těsta, mandlí, rozinek a medu.Světlý med z květů pomerančovníků se používá při přípravě mandlového pečiva a tmavý, chuťově velmi výrazný kaštanový k pečení sladkých taštiček.

Právě mandle tvoří hlavní ingredienci při přípravě gueffos, které se připravují pro významné události, jako jsou svatby nebo křtiny.

Bianchittos - velmi sladké a drolivé, ze sněhu z bílků, cukru, pražených kousků mandlí a kůry z citronu.

Caschettes -  jsou z tenoučkého listového těsta a s náplní z medu, skořice, pomerančové kůry a pražených drcených oříšků.

Torrone - turecký med se dělá z medu, oříšků nebo mandlí a sněhu z bílků. Nejznámější je torrone di Tonara.

Sebada je kulatá kobliha z nevykynutého těsta se sádlem a s čerstvým zakysaným sýrem smíchaným s krupicí a nastrouhanou pomerančovou kůrou. Smaží se na olivovém oleji a před podáváním se posype cukrem a pokape medem.

MASO

Sardinské gastronomické tradicepřikládají velký význam masu. Nejtradičnější pokrm je pečeně na ohni. Aby se dosáhla delikátní chuť pečeně, musí se dbát na každý detail tradiční přípravy: dřevo, které je většinou jalovcové nebo dubové, místo, kde se rozdělá oheň, rožeň, který musí být vyroben z aromatického dřeva a maso, které musí být výlučně ze zvířat odchovaných na pastvinách. 

Podle druhů masa se dodržují různé způsoby přípravy a druhy koření.

Pečeně carraxiu je starý a typický druh pečeně. Vykope se jáma, ve které se pálí aromatické dřevo, přikryje se myrtou, na kterou se položí celé zvíře: může to být divočák, beran, jehně, koza nebo sele, a pokryje se znovu myrtou. Načež se přiloží další ohořelé dřevo, které maso pomalu upeče. Maso se podává na dřevěných nebo korkových talířích, aby se zachovala jeho chuť.

Oblíbená sardinská vína  Vinařství má na ostrově 3000 letou tradici a některé odrůdy vinné révy pocházejí z období již před římskou říší. Pěstuje se zejména modrá vinná odrůda a známa jsou zejména vína Moscato a Nasco. VINI DI TAVOLA je kvalitní stolní víno za přijatelnou cenu.

Nezapomeňte ochutnat nejznámější sardinský likér MIRTO. Je to červeno-černý hořkosladký ovocný likér z plodů myrhovníku. Plody připomínají naši borůvku likér chutná po bylinkách.